Syndrom podvodníka (Impostor Syndrome)

Syndrom podvodníka (anglicky impostor syndrome, často psáno i imposter syndrom) je přesvědčení schopného člověka, že své úspěchy nezasloužil a že ho okolí brzy prokoukne. Úspěch si vysvětluje štěstím nebo dřinou, vlastní schopností skoro nikdy. Jev v roce 1978 popsaly americké psycholožky Pauline Rose Clanceová a Suzanne Imesová a v diagnostických manuálech ho nenajdeš.

Zařazení

• Typ jevu: psychologický jev, ne diagnóza ani klasické kognitivní zkreslení
• Zkreslení, které ho živí: úspěch připisujeme štěstí nebo dřině, neúspěch vlastní neschopnosti
• Příčina (Cognitive Bias Codex): Nedostatek smyslu
• Mentální oblast: Sebehodnocení
• Marketingová funkce: Cena a nabídka, prezentace výsledků, positioning, osobní značka
• System 1 / System 2: vzniká v System 1 (rychlé, automatické), přepsat ho jde jen přes System 2 (pomalé, vědomé) a tvrdá data

Ve zkratce

• Co to je: pocit, že jsi podvodník, i když výsledky říkají opak.
• Proč na tom záleží: kdo se tak cítí, méně si řekne o peníze a schovává vlastní výsledky.
• Kde to potkáš: cenová nabídka freelancera, první porada nového CMO, měsíční report pro klienta, web firmy, která o své expertíze mlčí.
• Jak se mu vyhnout: sbírej důkazy o své práci a srovnávej se se skutečnou prací ostatních.

Příběh ze života

Clanceová a Imesová pět let pracovaly na Georgia State University v Atlantě s více než 150 úspěšnými ženami, ať v terapii, nebo na univerzitních kurzech. Byly mezi nimi doktorky věd i studentky s vynikajícími výsledky. Postřehy vydaly v roce 1978 v časopise Psychotherapy: Theory, Research & Practice pod názvem The Imposter Phenomenon in High Achieving Women.

Výpovědi se nápadně podobaly. Studentky věřily, že je přijímací komise vzala omylem, a výborné zkoušky připisovaly štěstí nebo chybě při opravování. Vedoucí katedry řekla, že funkci má jen proto, že někdo přecenil její schopnosti. Neúspěšná nebyla ani jedna. Chyběl jim jen vnitřní pocit úspěchu.

Poctivě je třeba říct, co studie nebyla. Šlo o klinická pozorování bez kontrolní skupiny a bez statistiky, většinou u bílých žen ze střední a vyšší třídy ve věku 20 až 45 let, z nichž zhruba třetina přišla do terapie kvůli úplně jinému problému. Autorky v poznámce pod čarou napsaly, že u mužů jev vídají méně, a samy dodaly, že to je potřeba ověřit. Pozdější výzkum jejich odhad nepotvrdil.

Největší souhrn zatím sestavila Dena Bravatová se spoluautory pro Journal of General Internal Medicine. Jejich systematický přehled Prevalence, Predictors, and Treatment of Impostor Syndrome z prosince 2019 prošel 62 studií se 14 161 účastníky a jev našel u mužů i u žen. Výskyt vycházel od 9 do 82 %, podle toho, jaký dotazník a jakou hranici studie použila.

Vezmi si modelovou situaci z běžného coworku. Freelancer v pátek večer píše nabídku na SEO audit, napíše 40 000 Kč, smaže to, napíše 28 000 Kč a ještě přidá konzultaci zdarma, protože co kdyby klient zjistil, že to umí každý.

Jak syndrom podvodníka funguje

Clanceová a Imesová popsaly smyčku, která se sama posiluje. Strach, že se ukáže tvoje „hloupost“, vede k dřině a k zakrývání. Dřina přinese dobrý výsledek a pochvalu, chvíli se ti uleví, a pak začne další úkol a strach se vrátí, protože úspěch sis vysvětlil dřinou, takže ti v hlavě nezůstal žádný důkaz, o který by ses příště mohl opřít.

Autorky se opíraly o výzkum atribuce, tedy toho, čemu lidé připisují výsledky. Psycholožka Kay Deauxová v přehledu z roku 1976 shrnula, že nečekaný úspěch si vysvětlujeme dočasnou příčinou, jako je štěstí nebo dřina. Očekávání se pak nezmění. Pátého spokojeného klienta si tak v hlavě zapíšeš jako další šťastnou náhodu.

Smyčka se nejvíc ozve při změně. Manfred Kets de Vries z INSEAD otevírá svůj článek v Harvard Business Review The Dangers of Feeling Like a Fake z roku 2005 případem čerstvě povýšeného manažera, který se i přes vzdělání a výsledky bál, že se jeho neschopnost provalí. Povýšení, nová role v týmu, první velký klient nebo vyšší hodinovka jsou přesně tyhle chvíle.

Syndrom podvodníka v marketingu

Konzultanti a freelanceři prodávají něco, co není vidět, totiž vlastní úsudek. Imposter syndrom se jim proto rovnou propisuje do ceny a do toho, jak o sobě mluví.

1. Naceňování. Kdo se cítí jako podvodník, kotví cenu podle obavy, co si klient pomyslí, a hodnotu práce nechá stranou. Studie Inspecting the Dangers of Feeling like a Fake na 238 rakouských profesionálech našla mezi pocity podvodníka a platem slabou zápornou korelaci −0,25. Příčinu tahle čísla neprokazují.
2. Říct si o odměnu. Vyšší hodinovku nebo podíl na výsledku odkládáš, „až budou čísla ještě lepší“. Stejná studie ukazuje, že pocit podvodníka souvisí i s horší znalostí trhu práce a menší kariérní adaptabilitou a že vazba na plat vede statisticky právě přes ně.
3. Prezentace výsledků klientovi. Růst organické návštěvnosti o 40 % v reportu schováš za sezónnost, pokles vysvětluješ na třech stranách. Klient pak vidí, že svým výsledkům sám nevěříš.
4. Nováček v oboru. Když začínáš, vidíš, kolik toho nevíš, a mlčíš. Hlasitější kolega s polovičními znalostmi zatím bere zakázky, což je situace popsaná jako Dunningův-Krugerův efekt.
5. Značka, která mlčí o expertíze. Firma s 15 lety praxe má web bez případových studií a bez jmen lidí, kteří práci dělají. Konkurence s kratší praxí, která se ukazuje, pak působí jako větší autorita.

Účet za nejistotu pak platíš sám, v nižší hodinovce i v zakázkách, které odnese hlasitější konkurence. Klient o tvé expertíze ví jen to, co mu ukážeš.

Je syndrom podvodníka nemoc?

Není. V DSM, diagnostickém manuálu Americké psychiatrické asociace, ho nenajdeš, na což upozorňuje i přehled Bravatové. Původní studie používá slovo fenomén (impostor phenomenon). Bravata a kol. ale zjistili, že se často pojí s depresí a úzkostí a souvisí s horším pracovním výkonem a vyhořením.

Pojem má i kritiky. Ruchika Tulshyanová a Jodi-Ann Bureyová v roce 2021 v Harvard Business Review napsaly Stop Telling Women They Have Imposter Syndrome. Tvrdí, že nálepka dělá z reakce na zaujaté a vylučující prostředí osobní vadu jednotlivce, a firma se pak může tvářit, že problém leží jen v hlavách zaměstnanců, a ne v kultuře, kterou sama vytvořila.

Většina studií v přehledu Bravatové měřila jev dotazníkem Clance IP Scale, který Clanceová vydala v roce 1985. Má 20 výroků o tom, jak hodnotíš vlastní schopnosti a jak přijímáš pochvalu a úspěch. U každého na škále 1 až 5 označíš, jak moc na tebe sedí, takže dostaneš 20 až 100 bodů. Studie se neshodnou na hranici, některé berou za předěl 62 bodů, jiné za silné projevy až skóre nad 80. Online syndrom podvodníka test je tedy sebehodnocení, které nikdo odborně nevyhodnotil.

Jak se syndromu podvodníka bránit

Podle Clanceové a Imesové samotné další úspěchy smyčku nerozbijí. Pomáhá ale nahradit dojem daty a dát mu méně prostoru v rozhodnutích o penězích.

1. Veď si složku důkazů. Clanceová a Imesová klientkám zadávaly zapisovat si pozitivní zpětnou vazbu a to, jak ji odbývají. Ulož si poděkování klientů, čísla z reportů, reference a doporučení na LinkedInu na jedno místo a otevři ho před každou cenovou nabídkou.
2. Podívej se na práci ostatních. Ve třetí studii Krugera a Dunninga, testu gramatiky, se nejlepší čtvrtina nejdřív také podcenila. Když pak opravila testy pěti dalších účastníků, odhad svého percentilu zvedla. Projdi si audity nebo nabídky konkurence a zjistíš, kde doopravdy stojíš.
3. Naceň podle trhu. Zjisti, kolik si za podobnou práci berou ostatní, a cenu postav na tom. Orientaci dá třeba přehled, kolik stojí SEO.
4. Odděl dřinu od schopnosti. U každého úspěchu si napiš, co bylo tvoje rozhodnutí. Třeba výběr klíčových slov nebo vypnutí ztrátového kanálu byl tvůj úsudek.
5. Řekni to nahlas. Autorky doporučovaly skupinu, kde žena zjistí, že stejný pocit mají i ostatní. Mezi freelancery to bývá jedno pivo s kolegou, který přizná totéž.

Když pocit přerůstá v dlouhodobou úzkost nebo smutek, nečekej. Bravata a kol. ukazují častou souvislost s depresí, a s tou je dobré zajít za psychologem, ne za další aplikací na produktivitu.

Jak se to potkává s dalšími zkresleními

Syndrom podvodníka je zrcadlo Dunningova-Krugerova efektu. V původní studii Krugera a Dunninga z roku 1999, Unskilled and Unaware of It, nejslabší čtvrtina v testu logiky skončila v průměru na 12. percentilu a odhadla se na 62. Nejlepší čtvrtina byla na 86. percentilu, ale ještě před jakoukoli zpětnou vazbou si tipovala 68. Vlastní výsledek přitom odhadla dobře, spletla se v ostatních.

Příbuzný je efekt nadměrné sebedůvěry, jen táhne úsudek opačným směrem. Podcenění nejlepších Kruger a Dunning vysvětlili tím, že schopní lidé si mysleli, že správné odpovědi znají i ostatní. To je blízko prokletí znalosti. Co je pro tebe samozřejmé, považuješ za bezcenné, a konfirmační zkreslení pak ochotně najde každou chybu, která tvou nejistotu potvrdí.

Zajímavé otázky k tématu

Píše se imposter, nebo impostor syndrom?

Obojí se používá. Clanceová a Imesová v názvu studie napsaly imposter a hned v abstraktu impostor, česky se ustálil syndrom podvodníka.

Je syndrom podvodníka diagnóza?

Není, v diagnostickém manuálu DSM ho nenajdeš.

Existuje syndrom podvodníka test?

Nejznámější je Clance IP Scale s 20 výroky a skóre od 20 do 100 bodů. Je to sebehodnoticí dotazník, u každého výroku odpovídáš na škále 1 až 5.

Týká se jen žen?

Ne. Původní studie sledovala jen ženy, ale přehled 62 studií ho našel u mužů i žen.

Jaký je rozdíl mezi syndromem podvodníka a Dunningovým-Krugerovým efektem?

Dunningův-Krugerův efekt popisuje hlavně slabé, kteří se přeceňují. Syndrom podvodníka trápí schopné, kteří se podceňují.