Thajsko, Bali: Tipy, práce a zážitky

Thajsko se stalo magnetem pro digitální nomády z celého světa i mnoho lidí z mé bubliny. Stále jsem jen dokola slyšel Thajsko, Vietnam, Bali. Tak jsem si to jel vyzkoušel také. Chtěl jsem si oťukat, jestli by mi vyhovovalo v této destinaci nějak dlouhodoběji žít a pracovat. A jak by to celé vycházelo v režimu 2-3 hodiny práce denně. Takže hypotéza stanovená. Pojďme na to.

Můj režim v Thajsku a na Bali

• Práce 2-3 hodiny denně
• Většinou 2x denně v restauraci na jídlo, snídaně v hotelu
• Každý den 2-3x bazén a plavání
• 3x týdně fitko
• V Thajsku hodně památky a poznávání, na Bali hodně pláže a podniky
• Změna hotelu a lokace každé 4 dny
• 7 týdnů úplně bez televize a streamovacích služeb
• V omezeném režimu na sociálních sítích

Zde se dobře ukázalo, jak změna místa dokáže skokově vytvořit/zničit některé návyky. Streamovací služby, YouTube, televizi jsem ze dne na den úplně vyřadil. Na druhou stranu se mi přerušil můj více než 4 roky starý návyk a tím je studená sprcha po ránu. Je to jednoduše tím, že v Thajsku neteče studená voda, takže jsem to po druhém pokusu jednoduše vzdal a chodil místo toho do bazénu.

V podobném termínu jako jsem navštívil Thajsko, tak se sem nezávisle na sobě chystali minimálně mí další 4 známí a kamarádi. Musím říct, že v mojí bublině je Thajsko a Bali opravdu mainstream.

Finančně celý tento výlet vyšel udržitelně. Dokázal jsem si v režimu 2-3 hodiny práce denně přesně pokrýt celou cestu. To pro mě bylo docela zásadní a pozitivní zjištění, i když jsem s tím tak trochu počítal.

Tipy na ubytování

Za téměř 7 týdnů v Thajsku a na Bali jsem prošel 13 hotelů a ubytování. Většinou jsem zůstával 4 noci. Veškeré ubytování jsem řešil přes Booking a většinou tak 12 hodin předem. Možností je hodně. Zde nějaký výběr těch lepších ubytování, ovšem v poměru cena/výkon. Bali je obecně dražší než Thajsko v těch hlavních lokalitách. Rozdíl je také, pokud cestujete ve dvou nebo sám. Thajsko pro mě bylo výrazně levnější, jelikož jsem zde cestoval ve dvou a ceny jsou zde nižší. Průměrná cena na osobu a noc 480 Kč. Na Bali byla průměrná cena 950 Kč.

Residence of Thonglor, Bangkok – dražší klidný hotel s bazénem a fitkem na střeše. Měli jsme krásný čistý pokoj s velkou koupelnou. Lokalita není úplně skvělá, jelikož se v okolí hodně staví a je zde dost zápaďáckých podniků typu Starbucks. Na druhou stranu servis hotelu byl fakt dobrý.

Zleepinezz Hostel, Ayutthaya – naopak velmi levný hostel (asi čtyřikrát levnější než hotel v Bangkoku). Hodně milá obsluha, skvělé místo hned naproti chrámům a všude fakt čisto. Jediné mínus je sdílení hajzlíků a sprch. Když to tak ale porovnám napříč celou tour, tak tohle bylo nejlepší ubytování v poměru cena/výkon.

Toms Inn Pecatu, Bali – pěkný pokoje, skvělá poloha.

Počasí

Obě lokace jsem navštívil v únoru a březnu. I když nám to takhle z Evropy může přijít jako kousek, tak Bangkok a Bali dělí 3000 kilometrů a 4 hodiny letu nějakým místním pekáček, kde nic nefunguje. V tomto období se mi mnohem více zamlouvalo počasí na Bali, kde bylo okolo 30 stupňů a občas příjemně zapršelo. V Thajsku často i 37 stupňů a za celý měsíc ani kapička vody (ale hodně kapiček z mého čela).

S*anec

“Nejez jídlo z ulice. Nepij drinky s ledem nebo vodu odkudkoliv.” říkali. No, neposlechl jsem. Takže mě zastihly asi 6 denní, kulantně řečeno, zažívací problémy. Černé uhlí nepomohlo, i když jsem snědl asi 3 plata. Imodium zabralo skvěle. Když jsem přelétával z Thajska na Bali, tak jsem moc dobře chápal, proč veškeré reklamní plochy v letadle paří preparátům proti fast shitingu.

Takže doporučuji mít při ruce. Je pravda, že první dny jsem byl hodně zdivočelej a jedl jsem úplně všechno. Často dvakrát. A zapil to smoothičkem. Po téhle zkušenosti a ztrátě 7 kilo jsem už byl ostražitější.

Doprava

Když jsem viděl první dva dny dopravu v Thajsku, tak jsem hned kouknul na Google a hledal statistiky, kolik lidí zde umře na silnicích. Upřímně, čekal jsem nějakou přední příčku. A byla to trefa. V tomhle jsou Thajci fakt skvělý. Thajsko je v této statistice v přepočtu na obyvatele dokonce na druhém místě hned za Namibií, jak ukazuje studie University of Michigan. Takže sem si dával hned “větší” pozor.

První jízda na skútru a týpek mým kolenem dvakrát škrtnul auto. Samozřejmě nemají taxi skútry helmy na půjčení. To třeba na Bali, které je chudší a vozový park výrazně zastaralejší, měli všechny taxi skútry helmy.

Dobrý také vědět, že se v Thajsku nestaví na přechodu pro chodce. To je evropská vymoženost. Sám jsem viděl jednoho obstaršího Němce, jak si brousí zuby na mladou Thajku na druhé straně silnice. Vtrhl sebevědomě na přechod, jak je asi zvyklej z Munichu, první auto ho vytroubilo a druhý sejmulo. Od tý doby jsem na přechodu vždy navazoval s řidiči oční kontakt a snažil se číst jejich ochotu přibrzdit.

Mnoho typů dopravy není napojeno na Google, takže to rozhodně není tak jednoduché jako v Evropě.

Grab – něco jako Bolt. Využívali jsme ho především pro cestování na vzdálenosti do 100 km. Například přejezd z Bangkoku do hostelu Ayutthaya trval Grabam 1:30 (cena 640 Kč), kdežto vlakem bychom museli řešit dopravu na vlak, vlak, dopravu z vlaku. Náklady by byly sice poloviční, ale cesta by trvala 3:30. Grab funguje skvěle i na Bali. Tady jsem používal opravdu hodně k přejezdům 3-4 km. Taková trasa vyjde zhruba na 18 Kč.

Skútry – Bangkok jsou všude týpci se skútrama, co vás rádi povozí. Je to trochu šílený, ale zážitek dost silnej. Jak jsme jeli mezi auty, tak s mýma 190 cm jsem asi dvakrát škrtnul kolenem vedlejší auto. Helmu vám samozřejmě nedají. Ale to už jsem psal.

Tuk-tuky a místní taxíky – zde je to opravdu hodně o smlouvání. První cena není nikdy ok a pokud vás smlouvání baví, tak je tahle doprava poměrně v pohodě. Já jsem raději volil Grab.

MHD – v Bangkoku funguje super a doporučuji vyzkoušet. Dokonce je i součástí Google Map.

Práce

Airalo – data jsem si pořídil přes tuto eSim. Po asi 10 minutovém nastavování se mi povedlo zprovoznit docela kvalitní internet 20 GB na měsíc. S tím se dá operovat, i když vám na ubytku vypadne na chvilku internet. A to se mi stávalo bohužel často. Cena je přibližně 510 Kč. Airalo jsem si obnovil i na Bali za podobnou cenu, ovšem zde byl internet výrazně pomalejší a s výpadky. Vyzkoušel jsem i eSim od Revolutu hned první den, co to spustili. No nezprovoznil jsem jí.

Wi-Fi – internet rozhodně nebyl jako v Česku. Často hodně pomalý a minimálně na 3 ubytováních úplně nepoužitelný. S tímhle je dobré počítat a opatřit si data navíc. To, že máte na ubytování super krásná místa, kde se dá pracovat, je skvělý. Ale přesně na těchto místech byl internet fakt pomalej.

Místa na práci – často i v hotelech jsem měl problém najít dobrá místa na práci. Všechno je tak nějak menší a dost jsem se u některých stolů hrbil. Práce u bazénu také nebyla ono. Na Bali je ale mnoho skvělých kaváren, kde všichni pracují a pohltí vás ten vibe.

Jak se mi pracovalo?

Líp než jsem čekal. Měl jsem v plánu pracovat 3 hodiny denně, což se mi poměrně dařilo. Dokonce jsem byl první polovinu v předstihu. Většinou jsem pracoval hodinku před snídaní a pak následně dopoledne do 12. Výjimečně jsem pak pracoval odpoledne nebo večer. Nebylo třeba a teda nebyla večer ani chuť. Práci po celodenním lítání venku v 35 stupních bych asi nedával, takže respekt všem, co to dělají. A není jich na Bali a v Thajsku málo.

Obecně si moc nedovedu představit, že bych v tomhle modu cestování zvládal 8 hodin denně pracovat a ještě nějak vnímat, co se děje okolo. Ale tenhle režim okolo 3 hodin denně byl naprosto ideální. Člověk se na práci těší a pak se i zároveň těší i na věci okolo. Při dobře nastavených prioritách bych si dokázal představit v tomto režimu fungovat dlouhodobě. A to myslím mentálně i finančně.

Na Bali jsem potkal docela dost lidí a ptal jsem se, v jakém módu fungují. Překvapilo mě, že nikdo neřekl, že pracuje trochu. Potkal jsem buď lidi, co jedou klasických 8 hodin a pak ty, co už pracovat nemusí.

Co mě ještě bavilo?

Pohoda – atmosféra je taková jiná. Všechno je v pohodě, všichni se smějí. Nikdo nikam moc nepospíchá. Co jsem tak potkával Čechy a cizince, tak právě za pohodou sem hodně Evropanů utíká.

Chrámy – fascinovalo mě, jak probíhá turistika v chrámech. Lidé tam většinou rychle nalítnou, udělají nějakou fotku (rozuměj tak 100), koupí si něco a rychle pryč. Snad vůbec nikoho nezajímá, proč tam chrám stojí, k čemu slouží, jaká je historie. V tomhle jsem se snažil být trochu lepší a tak jsem si četl cedulky, googlil si a dokonce jsem skoro přečetl i knížku Historie Thajska.

Moře – to byla na většině míst občas zklamání. Kdo chce moře jako v Řecku, tak musí více hledat (v Thajsku ideálně na ostrovy). Na Bali je potřeba hledat a vědět, co od moře chcete. Mě třeba docela na Bali zklamalo, že se zde nehraje beach volejbal téměř. Zahrál jsem si pouze dvakrát, když jsem se připojil k nějakým místním domorodcům.

A bylo toho mnohem víc…

Závěr

Jak už asi v článku naznačuju, tak se mi hypotéza uvedená úvodem, potvrdila. Dokázal bych si představit v tomto režimu fungovat delší dobu a je to finančně udržitelné. A co hlavně. Bavilo mě to.