Erik Rudý a jeho strategie přesvědčování

Poslední dobou jsem otočil kormidlo od seberozvojových, marketingových a investičních knih k něčemu trochu jinému. A musím říci, že mě čtení už roky takhle nebavilo. Nejvíc si nyní ujíždím na knihách o vývoji lidstva, historii, geografii, objevech a vynálezech. Samozřejmě na všechny ty věci nyní koukám svojí deformovanou perspektivou marketéra. Na Erika jsem narazil v posledních dvou knihách.

Když něco objevíš, tak je to tvoje!

Doba, kdy když něco najdeš, tak můžeš říct, že je to tvoje, tak je pro nás nepředstavitelná – fascinující. V dnešní společnosti všechno někomu patří. Když něco chceme, tak si to musíme koupit a nebo nám to dá stát. Nic víc.

Dříve to bylo zajímavější a divočejší. Někam jste přišli, podívali se okolo a nikdo tam nebyl? Tak to bylo vaše. Nemuseli jste koukat na katastr, jestli to někoho je. Prostě jste píchli do země svůj prapor a bylo to vaše dokud někdo nepíchnul do vás.

Příběh Erika je hodně o píchání.

Erik Rudý

Erik Rudý byl týpek, kterého byste nechtěli úplně za souseda. Nejdříve ho s otcem vyhostili z Norska za nějaké lumpárny a následně byl za dvojnásobnou vraždu na Islandu vyhoštěn z ostrova na 3 roky (a pak že jsou dnes ty tresty mírné).

Erik se ovšem nevydal zpět do Norska, jako by to udělala drtivá většina lidí. Vydal se druhým směrem a risknul, že umře a nebo to vyjde. Dneska by Erik asi obrážel kasína a hrál automaty.

Tehdy mu to ale vyšlo a narazil na Grónsko. Objevil tak pro Evropany největší ostrov na světě s rozlohou 2 166 086 km². Pro představu je to země 28x větší než současná Česká republika.

To vypadá na papíře jako velká výhra a jackpot, ale byl tu trochu problém. Tahle mapka ten problém docela dobře ilustruje.

Zde do toho ale vstupuje jedno ze základních pravidel kapitalismu. Když je něco vaše, tak k tomu máte lepší vztah a nadhodnocujete to, než jaká je objektivní hodnota.

No a také to chcete prodat ostatním. A jak prodat zamrzlou, odříznutou a nehostinnou zemi?

Země zelená zaslíbená

No musíte to udělat tak trochu jako Thajci s ubytováním na Bookingu. Hodně tu bídu naleštit.

A název je základ. Asi každý se půjde raději při neznalosti obou možností koupat do Křišťálového jezera než do Bahňáku. Název je prostě důležitý. Názvy už nám v hlavě rozehrávají různorodé asociace a očekávání. Když si přečtete tyto historické osobnosti, tak vám nejspíše naskakují ihned jejich vizualizace:

1. Ivan Hrozný
2. Ethelred Nerozhodný
3. Hughes Velký Zadek
4. Eduard III. Černý princ
5. Knut Velký Frňák

Zpět k Erikovi

Takže Erik Rudý pojmenoval ostrov Zelená země (Groenland) a usídlil se v místě nazvaném Brattahlid (strmý svah) nedaleko Erikovo zátoky. Jsou i nějaké zdroje, že v jeho době bylo Grónsko příjemnější, ale asi jen o stupeň.

Dále kudy Erik jel, tak to pojmenovával jako Erikovo. Některé názvy se dochovaly dodnes.

1. Erikova zátoka (Eriksfjord)

2. Erikova osada (Eriksstadir)

3. Erikova země (Eriksland)

První 3 roky, které Erik s jeho kumpány v Grónsku žili, tak byl boj o život a prozkoumávání. Najezdili 10 000 kilometrů a Erik zjistil, že má obrovskou zemi, ale nemá komu vládnout. Život v komunitě 50 nebo 800 lidí je velmi odlišný. Čím větší komunitu lidí máte, tak tím bývá zpravidla život „pohodlnější“.

Bylo potřeba udělat kampaň. Vydal se na řídce osídlený Island, který však nedokázal uživit ani tento počet obyvatel. Projížděl osady a dělal náborovou kampaň, kdy výrazně zkrášloval, jak se v Grónsku žije. Vlastně úplně lhal, ale překvapivě to splnilo účel (jako některé politické kampaně).

Tráva zelenější, mroži tučnější? No to spíše ne, ale když už se Islanďani nechali nalákat do Grónska, tak pro ně často nebyla cesta zpět a museli tento těžší život akceptovat.

Po pár letech se z Erika Rudého stal uznávaný náčelník několika tisíc obyvatel a obchodně začalo Grónsko poměrně prosperovat. Jeho syn Leif Eriksson, je považován za prvního Vikinga, který dosáhl Severní Ameriky.

Pokud se na příběh Erika podíváte důkladněji, tak zjistíte, že se opravdu nebál jít za hranu riskovat.